Zrodila se z ranní rosy

Zrodila se z ranní rosy
temná noc její matkou byla
otcem zase bledý Měsíc
pod hvězdami šťastně žila

Domovem jí lesy byly
rozkvetlá louka její lože
vlasy jako motýlí křídla
oči jako hlubina moře

V jeho žilách proudil oheň
on povstal z lůna Země
život vdechl mu mocný plamen
z nitra hory vzešlo to sémě

Pod žhavým sluncem trávil čas
nepoznal spánku klid
divoké srdce, vášeň, hlad
co spatřil, musel mít

Bezesnou nocí bloudil
že potká krásu, nevěděl
tu dívku jako vánek
čistou jako Archanděl

V jeho očích se utopila
srdce jí spálil jeho žár
svou lásku mu slepě vyjevila
on se jí však jenom smál

Uzamkla se do chladné klece
zrazenou duši pohřbila
lesk z jejích očí se vytratil
šťastná již nikdy nebyla

Až vlídná náruč přírody
zachránila nevinnou
když v objetí chladných vln
splynula navždy s hladinou