Tvá

V Tvých očích, má milá
topím se, tonu
ta očka nevinná
majíc sílu hromu
vznášejíce mne do hlubin
topě mne oblacích
nemohu se dočkat až
Tvá něžná měkká náruč mne obejme
až zanořím se do tmy
hraničené pažemi Tvými
těmi, co z pouště oázu s motýly udělaly
těmi, co slunečně září mi do peřin
i v nejtemnější noc
unáší mne hebkým vánkem soucitu
lásky, porozumění
co bylo, to teď není
už žádný žal, žádný vztek
žádný strach, před kterým jsem neutek'
žádné prázdno bytí, žití bez tebe
Lásko, koukám se na nebe -
nebo v něm jsem?
Nebo snad přišlo sem
nebe na zem?