krajinou jinovatky

Tak toto jest vskutku sladký polibek zimní od Země matky v podobě vaší(tvojí)jinovatky...úžasná báseň

19.10.2011 21:01:00 | Liška76

Poslední tři úsporné řádky se mi líbí kvůli té pokoře. A slepý malíř společných cest je zase na útokem na mou představivost. :)

18.10.2011 08:46:00 | brooklyn

Přezouváš duši ?
..již je čas..
Pohladit zkřehlou zimostráz..

17.10.2011 16:08:00 | zvířenka

Tento styl verše neumím podat,
takže tiše závidím.

16.10.2011 20:40:00 | s.e.n

Hezky se čte, líbí se mi...*:)

16.10.2011 16:42:00 | PIPSQUEAK

slepý malíř s citlivými prsty
prosévá
dno potoka,
kde písek mnohých z nás
ohlazují smutky i čas...

16.10.2011 16:16:00 | Mbonita

Krajinou jinovatky
nechat se svést
pod křídly Země-matky
žít
společný křest

(no vida, tak se mi povedlo zachovat vážnost a nedat sem svůj původni nápad mé nenapravitelně cynické duše, totiž že "po krajině jinovatky budeme mít mokré zadky" :-))

16.10.2011 14:08:00 | divoska_jaja

Oceán bouřil
smutek vložil
-pod víčka...
ale mně ne, jsem přece Culička:))

16.10.2011 13:18:00 | CULIKATÁ

pěkný..

16.10.2011 11:34:00 | Květka Š.

Píšeš čím dál líp!

16.10.2011 10:09:00 | labuť

Taky mi připadá nejvíc inspirující ta poslední sloka.. Moc povedená básenka

16.10.2011 09:50:00 | Princezna.Smutněnka

výborný, hašlerko

16.10.2011 09:42:00 | René Vulkán

oceán slzí pod víčky
já
smutek na dně skleničky

ST!

16.10.2011 09:37:00 | hašlerka

...já říkám, moc hezké

16.10.2011 09:34:00 | Kars