Můj podzimní den

Ze školy domů doprovázel mě déšť
...a sochy na mostě smály se mým očím rozmazaným.
A na hlavním nádraží zůstaly vlaky stát a děti po kolejích si skáčou.
Zastavil se čas a má pláštěnka ve větru chce tančit.
Kouř z cigaret ke mě zabloudil z úst cestujících,
co marně čekají, až se vlaky rozjedou.
Ty vlaky života, co snad je do blahobytu dovezou.
A louže se šklebí na každém rohu, ač cinkot čistých kapek měl by jim dát bělobu.
To je můj podzimní den a nové ráno,
to je mé vězení, jenž od boha mám dáno...