Být jako ztracený

* * *
Tvé hory sahají do mých
tmavých mraků
aby zapršelo
Ráda mokneš pod mým okapem?
* * *
Mé moře se vzdouvá
u tvé pláže
ne po kotníky
ne po kolena
až po pás
tvoje boky
moje doky

* * *
Jako noční obloha
plná bdělých ptáků
křídla šumí
peří klesá
ví kde je podlaha
a dno moře z vraků
jen písek písek tlumí
tvé nárazy, vodo zčeřená

* * *
Jsi jako ztracená
v lese (mých myšlenek)
zná tvoje ramena
muž-lovec z lesa

A když vystřelí po lani
lekneš se
lekne se v tobě laň
vidí tě jako na dlani
pak ten pán

sklem ostrým přiblíží
se k tvým nahým ramenům
jak ruka vztažená
můj pohled k tobě shlíží