Mám chvilku času, a tak trošku brouzdám rosou tvé duše. Je příjemná chladivá a konejšivě vlídná. Není to pouze o téhle básničce, je to o citlivém človíčku Cecilce která si nenechá Ničím a Nikým .... otrávit svoje sny. / Píšeš moc pěkně. / Životní skeptik Jindra
30.08.2006 11:36:00 | HarryHH
A já chi na oplátku pohladit slovem..věřím, že poznáš stejnou hladkost, jako je v těchto tvých verších. Dík
02.05.2006 15:58:00 | Mirka Hedbávná
Jemné pohladenie
a tela, duše, chvenie...
To niekto ŤA má rád,
chce z Tvojich pier,
živú vodu sať...
02.05.2006 08:56:00 | džemo
I ty hladíš nás všechny
krásně svými slovy,
které ukrývají pocity
a v naší duši si hoví.
Tak nepřestávej,jen tak dál,
každé tvé dílko je,
jako by ho sám bůh psal.
30.04.2006 21:31:00 | risik
To pohlazení je srdcem. Bušícím srdcem. Horké a něžné, přátelské a milostné... :-)
28.04.2006 19:01:00 | Buližník
I ty Cecilko hladíš...
Třeba básněmi a komentáři,
které tady dáváš
se srdíčkem na dlani...
A hladit nepřestáváš...
28.04.2006 15:29:00 | Mourek
óó ano..hladí..a víc než tohle milá má!!
on totiž hladí nádechem..a nejen rukama!!
hladí vší něhou..co v něm sídlí
hladí jak anděl svými křídly!!
hladí..a hladit bude dál
když už s tím jednou započal :o))
27.04.2006 18:16:00 | šuměnka