Spinkáš?

Prázdné srdce,
prázdný pláč,
holé ovce,
co před spaním počítáš.

Pusté louky,
kde se pasou.
Marné toulky
snovou spásou.

Prázdný výkřik do tmy,
prázdné volání.
Chabé zvuky loutny
pokrytectvím zavání.

Vyprahlé hrdlo
ctí mlčící tvář.
Slovo v něm vízlo,
neznal jej slabikář.

Ten výkřik byl poslední,
i tvoje volání.
Snad než se rozední,
ticho tě zachrání.

V prázdném bytě,
v prázdné posteli,
stesk se s Tebou outlicitně
o kus sebe podělí.

Velkým oknem francouzským,
do místnosti proudí vánek,
a s ním zlehka přichází
vytoužený spánek.

V tom zpěvavý tón esemesky
do ovčích roun vrhá blesky.
Pak mezi louky ze sna
vrací vláhu vesna.

Probouzíš se z myšlenek,
hledíš na pár písmenek.
"Spinkáš?"