Touha

Touha letního dne,
co tě zžírá vedrem,
jsem opálenou mexičankou
a ty Donem Pedrem.

Ignoruješ a přitom
se kolem tebe vzduch tetelí,
co je mezi náma dvěma,
jen roztažené zorničky napoví.

Touha, vášeň - beze slova.
Všude proudí lidi,
ale jsme tu sami dva.
Kolem davy, ale nikde "ani noha"

Bojujeme s tím oba,
snad ten strach z neznáma,
ale přitahuje to silně,
jako fata morgana.

Věříme tomu,
snad síla okamžiku,
přitom jsme bezbožní,
možná to vězí v nějakém tajném tryku.

A tak dělám první krok,
už se nechci ovládat,
i když mi podáš to zákazaný ovoce,
jako obyčejnej "slizkej" had.