Naděje

Tak jako hřejí sluneční paprsky,
Tak chci,
Aby hřály i tvé doteky.
Aby byly žhnoucí jako láva
Vytékající ze sopky.
Aby jich bylo tolik,
Že počet nebude mít konce.
Aby byly milující jako láska.
A ať záře našich srdcí nikdy nevyhasne…

Na tohle vše je už však pozdě…
Pozdě jsem pochopila,
Že tohle všechno udrží pouto,
Které bylo mezi námi…
Pozdě…příliš pozdě na to,
Abychom to uskutečnili.
Už jinou o toto prosíš,
Už jiná odevzdala ti své srdce,
A také to,
Co já ne,
A tím je tělo…

Ničeho se však nemá litovat.
Všechno přijde zas…
Proto tě neprosím o návrat.
Budu čekat,
A doufat v novou lásku…
To jediné mě ještě drží při životě –
- naděje, která umírá jako poslední…