Hrál sis s ohněm

Hrál sis s ohněm a teď se divíš,
prázdnou místností jako lev slídíš
a marně sháníš potravu,
všechno Ti padá na hlavu,
seš jak Viktorka u splavu.

Hrál sis s ohněm a co si čekal,
že stoh se slámou neshoří,
že zůstane stát pohoří,
svět se pro jednou nezboří
a zase najdeš příkoří?

Hrál sis s ohněm a to se nedělá,
teď barvu tváře máš už doběla
a asi Tě to vážně mrzí,
tos na to ale přišel brzy,
a byl si ještě k tomu drzý.

Hrál sis s ohněm a to se nevyplácí,
stěží se hezký zpátky vrací
a spíš postavíš hrad z písku v zimě,
na srdci však poneseš už břímě,
o vině Tvé i o nevině.

Hrál sis s ohněm a teď to máš,
už se s Tvou paní neshledáš,
ač přála bych Ti to asi ještě,
když na tváři máš kapky deště
a myšlenky Tvé jsou víc než přešlé.

Hrál sis s ohněm, co už naděláš,
měls pravdu mluvit, nebýt lhář
a do očí se dívat zpříma,
víš, pravá láska neumírá
a jiným srdce neotvírá.

Hrál sis s ohněm, ač se to nemá,
teď Ti jen zbyla whiska plná
a šampaňskýho velká bedna,
teď sám se musíš zvednou ze dna,
to má za to, že byla věrná.