Touha

Potemnělou ulicí,
ulicí srdce, tou potemnělou dálnicí,
na kterou nesvítí Slunce
tam plují touhy jsou jich stovky,tisíce..

Kolik jich ještě musím poznat
než dokážu zastavit bolest,
ztrátu žal.
Sakra proč on mi tě vzal?

Z hřejivého srdce mizí teplo, bleskem.
Jsem a zůstávám sám chabým odleskem.
pomalu zamrzá ve věčném ledu,
až zemřu tak smířen a v klidu.

Kdo by chtěl žít v bolesti?
Proč nemám kousek štěstí?
Musíš bejt mrcha a druhým štěstí brát,
jen proto aby tys mohl stát.

Jak na to jak dosáhnout Ráje?
Co takhle zemřít jak hrdina báje,
tam je smrt fajn a nebolí,
tak tam mě čekej,za chvíli.

Říkáte sebevraždí se slaboch,
podle mého i ten kdo nemá pro co žít.
A právě já teď ztrácím důvod k žití,
ztrácím života nit.

Už vím jak zemřít chci,
tak aby si lidé vzpomněli,
ne ze soucitu ři bolesti,
ale z pochopení,
úcty a trošky hrdosti...

Jenže která z cest tam pravá jest
stojím na rozcestí chaosu a nenávisti
přeju si odletět jak podzimní listí
a nevrátit se zpět....k bolesti