Zase a znova

Zase a znova
hromadím slova
do hradeb odmítání.
Do hradeb, které brání
setkání našich dlaní
na plese Kapuletů.
Na plese dvou cizích světů,
kde z vlaštovčího letu
chci věštit odpuštění.
Chci věštit, jestli není
v srdci tvém nějaké chvění,
když mluvíš o hříchu.
Když mluvíš a v tom tichu
olovo myšlenek a vzdychů
vyváží tvoje perutě.
Vyváží a já vezmu tě
do přítmí svic, kde nehnutě
hledět si budem do očí.
Hledět, až svět nezatočí,
hledět, až deska přeskočí;
zase –ová, znova vdova…