Pořádná dávka zuřivosti malého egoisty

Láska je průsvitná stěna za kterou se schováváme,láska je jednoruká žebračka,které se chytáme.Jak nicotu lze milovat?Láska je nechutná a bolestivá,nemohu pochopit básníky,kteří milovali a přesto byli šťastni.Jsem milován a miluji,nenávidím sebe ani ji,chci ji jen pro sebe a své potěšení.Jsem sobec,nedokáži dýchat bez její přítomnosti,bez jejích dotyků .Její slzy mi dodávají sílu,její úsměv mě dohání k šílenství,jsem panna uzavřena v okurkové lahvi,žiji v láku,který někdo vypije a poté vychčije.Procházím strachem s radostí a nepromíjím maličkosti.Bořím se do vlastních sraček a nepřiznám si to ,jen se vymlouvám na upřímnost.Jsem lhářem a cítím se charakterem,bydlím v korytě smůly a líbí se mi to.Ne už nechci začínat další kapitolu lásky,uzavírám okruh své prosáklé dimenze ve svraštělých psychózách a nebudu si nalhávat jak moc ji miluji,ve své podstatě jsem zamilován do svého já a nikdo,upozorňuji!!!! ,nikdo mi nebude brát mé teritorium.