Snad pro tvoje mlčení...

Prosím o poslední sen,
co přiblíží mi tebe.
Prosím nadcházející den,
ať mě mráz nezebe.

Prosím mou a tvoji snahu
stát zase v kvetoucím sadu.

Prosím osud našich srdcí
i tu kytku co žalem se krčí,
jež připadla mi taky tak tichá,
jak moje hrdlo když jsou slova plachá...
pod tisknutím tvých rtů.
Snad patříme k sobě já a ty
na věčnost všech dnů
přes krize, přes zvraty.

Jenže kdo nám uvěří po tom všem
to, v co ani já nevěřím.
Kdo uvěří nám, že my dva nejsme jen šlem.
že, jsme to co v sobě střežím.
...možná proto,že ostatní vidí tvář pravou
a já sním můj sen s fantazii hravou.
....možná pro tvoje oči,co mě jednou zničí.
a pro ty moje, co při hvězdných odách se v řekách smáčí.
Snad pro ten úsměv na všechny tváře dívčí.
Snad proto,že budeš vždycky ničí.
Snad pro bílé orchideje tanečnic.
Snad proto... jsi mi raděj neřekl nic.