Slovní hříčka

Bílý stín.
Zlatý déšť.
Tvůj klín
a zář hvězd.
Moje oči
do jejích hledí.
Svět se točí
a časy se mění.

Kapka za kapkou
stéká v potůček,
jsou to slzy,
co jen tvé jméno znají.

Bílý stín.
Němá povinnost.
Černý rým.
Hluchá nevinnost.
Láska je prokletí,
co duši jen drásá.
Však ví celá staletí,
že je v ní krása.

Adamantin bílí, když
dere se z hrdla tichý vzlyk, co
éterem se nese a
lásku do duše nám zasévá a z nás se
otroci druhých stávají.

Mýlit se je lidské,
i když se to může divné zdát,
láska nám možnost dává, co je pravda
určovat. Na nás
je čemu věřit budem a
už vím, čemu věřit budu já.

Tvým očím, co m
ě tolik okouzlily.

Hlavou mi víří
různé zmatky
o tobě a o mě
znova a znova
nutí m
ě o všem přemýšlet.

Myslím, že vím
oč jde, že jen s tebou
chci navždy být.