Stromem v bouři

Stojí strom uprostřed pole
sám, v bouři se kymácí.
Hromy, blesky všude kolem
rovnováhu pomalu ztrácí.

Touží najít oporu,
co v nebezpečí pomůže,
v zem, propadá se dolů,
unavený, už nemůže.

Černá hlína pohlcuje jeho tělo,
bludné stíny krouží kolem něj,
snad kéž by se jen smělo
projít bránou skrz beznaděj.

Opustit ji navzdor času
a polechtat lůně víry
podlehnout tomu sladkému hlasu
nebát se lásky síly.

Není snadné věřit slunci,
že neschová se za mraky,
však zůstaň chvíli přeci
já ochráním tě.. před draky...