Rozhovor

„Slečno, pláčete?“
„Ne, nepláču.“
„Vždyť Vám po tvářích tečou slzy.“
„To nejsou slzy..to není pláč, to jen má tvář chce cítit dotek...“
„Trápíte se? Jste nešťastná?“
„Ne, nejsem nešťastná...“
„Tak proč pláčete? Cítíte se sama?“
„Nemám důvod se cítit sama...“
„Schází Vám něco? Mohu nějak pomoci?“
„Neschází mi vůbec nic, mám vše, mám spoustu důvodů být šťastná.“
„Tak proč pláčete?“
„Protože mi ranní rosa nečiní radost, protože mi vítr nečechrá vlasy, protože láska je jen slovem a protože vše plyne a já nejsem v tom všem.“
„Trápí Vás tedy láska?“
„Nikoli.“
„Mluvíte o ní.“
„Žiju jí.“
„Chybí Vám tedy ten, jehož milujete?“
„Nevím, zda-li miluji.“
„Ale říkala jste, že lásku žijete.“
„...Nelze jí nežít, když je všude okolo.“
„Miluje Vás někdo?“
„Miluje mě dostatek lidí, abych mohla být šťastná.“
„A vy nejste?“
„Jsem.“
„Tak proč pláčete?“
„Protože slova nevypoví nic z toho, co chci sdělit, protože všichni hovoří, ale nikdo ke mně nepromlouvá, protože kolem je jen prázdno a vše plyne po vodě, do hloubek se ale neponoří.“
„A mohu Vám nějak pomoci?“
„Milujete?“
„Ano, miluji.“
„A proč nejste u ní?“
„Chce být sama.“
„Ne, nechce být sama. Pomůžete mi?.“
„Samozřejmě, rád.“
„Jděte za ní, ležte u ní a celou noc jí tiskněte k sobě. Povídejte jí nejkrásnější slova, která znáte, šeptejte jí je do vlasů, i kdyby to měly být lži, líbejte jí víčka a tváře, slíbejte jí její slzy, objímejte jí tak pevně, jak kdyby Vám ji jiný bral a dělejte to celou noc..a každou další noc a každou další chviličku, kterou Vám život dá prožít společně...Opakujte jí neustále dokola, jak je Vám cenná, jak moc s ní chcete žít a jak moc Vám chybí, když není u Vás, vyprávějte jí o chvílích, které toužíte prožít s ní a nedovolte mlčení, ať pohltí vše, v co ona věří.“
„Ona ale ví o upřímných citech, které k ní chovám.“
„Věřte prosím, že dnes v noci o nich neví dost.“
„Je to žena, pokud to udělám…uteče mi.“
„...Pak Vaší lásku nezaslouží. Prosím, pomozte. Prosím, uvěřte...prosím, milujte.“