Nijaká

Seděl jsem u gulášové
kořeněné chvíle
a přemítal
o tvých rtech
přál jsem si
jen na okamžik
stát se tou křehkou
lžící
měkce objímanou
dokonalostí.

Seděl jsem u tvého
lehce falešného Vivaldiho
a přemítal
o tvých prstech
přál jsem si
jen na okamžik
stát se tou pružnou
strunou
něžně pohlazenou
hravostí.

Seděl jsem u horké
černé myšlenky
a přemítal
o tvých očích
přál jsem si
jen na okamžik
stát se tou hořkou
slzou
zkrápějící tvůj
stůl.

Seděl jsem u višňové
vodní dýmky
a přemítal
o tvých vlasech
přál jsem si
jen na okamžik
stát se tím vonným
dýmem
prostupující
krásou.

Seděl jsem u svých
naivních snů
a přemítal
zda dožiji se toho rána,
kdy probudím se
vedle tebe.