Déšť mraků

Nebe čisté, jasné,

i okvětní lístky světí,

křik zvířat,

tu letí vzduchem,

osvětelí i temná koutí,

vše srdce zahltí.

Přihnala se mraky,

nic se nevšimlo,

jen krásná kvítí,

rostla bez strarostí,

bílí stín se objevil,

nebyl vidět ve světle.

Srdce bylo v ráji,

myslelo na své srdce.

Až když se přihnalo,

krupobití, vítr, hromy, blesky,

vidět bylo,

nic nebylo.

To co bylo, bylo,

to co bude, je jen na nás.