Rozchod

Píšu prstem do pískovcových skal,
píšu, že mě znáš, že jsi mě i znal.
Vítr svádí zrnka písku a moře jej objímá,
stejně jako já, nic jiného ten písek nevnímá.
Jen ty doteky a polibky bolestivých ran,
stalo se čeho jsme se báli, jdeme každý sám.
Naše srdce krvácí smutkem,
nedá se to nazývat dobrým skutkem.
Má chyba, nebo dobrý tah?
Nejdenou mám ze všehom příšerný strach.
Co bude dál, co semnou má být?
s kým mám souzeno do smrti žít?