Žiju...

S každou vteřinou cítím jak se měním
(vzdychám, a pak se směju, zpravidla na celé kolo)
a Ty mě držíš tak pevně
(a zároveň mě odhazuješ s kamennou tváří)
a křičíš: "Pojď zpátky ke mně!"
(a přitom držíš jinou).

A já si lehám do prachu
(tváří se otáčím k nebi)
a slzy už mi slíba leda tak vítr
(zpívá mi do ouška a kolébá k spánku)
Kéž bys mě místo něj zabíjel Ty
(ve slastné bolesti odpustím i sobě).

Zavírám oči a zkouším se usmát
(a Tvoje slova mi tvarují rty)
jsem poklad, zaprášená skleněnka
(duhová, v celé své kráse šedá)
padám Ti skrz prsty, ztrácím se v trávě
(chvíli hledáš a za chvíli nevíš co)
a z koberce celou noc slyšet je
volání o pomoc...