Psaní,psaníčko.

Ahoj Jano,Janičko,
chtěl jsem ti napsat psaní,psaníčko.
Celej svět taky na mě sere,
a vůbec netuším co se kolem mě děje.
Píšeš,že tomu životu nerozumíš,
a veř mi že já také né,
a tím jsem ti zase blíž,
i když jsi ode mne daleko
a mě nevidíš.
Ani já nerozumím tomuhle životu,
vůbec nic mi smysl nedává
a já na něj jen nadávám.
O té doby co nejsi se mnou,
tak život pustý a prázdný mi připadá
a vůbec žádný smysl mi nedává.
Vůbec nevím proč tu dále setrvávát a žít
když už s tebou nemůžu být
a tvou lásku nemůžu mít.
Cítím v srdci i kolem sebe pusto a prázdno
a ze života nemám radost žádnou.
Tolik jsi mi do srdce zabředla,
i když jsi mi fyzicky utekla.
Můj život už nic nenaplní,
už těžko dokážu si ho představit bez ní.
Život bez lásky.
Píšu to vážně bez nadsázky,
zas chtěl bych líbat tvá ústa,
zas chtěl bych hladit tvé vlásky.
A další dal bych ti důkaz lásky.
Můj život ztratil cenu,
když ztratil jsem milovanou ženu.
Já bez lásky žít nemohu,
to se radši odeberu do hrobu.
To radši ve smrti černočernou tmu uvítám,
a konečně zjistím:Co je tam.