Óda na šeď

Když takhle ve svém koutě sedíš
na tváři podivnou šeď
všichni tě přehlídnou
nikdo se nezastaví, aby aspoň na chvíli
smočil prst v té šedi

pochopí snad někdo tuhle barvu
v celém svém úzkém spektru
jemné odstíny, pokaždé jiné
a pokaždé šedé

tančí ti po tváři ta podivná šeď
rmoutící a toužící
jen otevřít a dotknout se
a stát se opět barvou
populární a žádoucí

celá tahle šeď osvěcuje kout
jak pouta či pavučina přivazuje
do stavu, který je ostatními přisouzen
a pak jednají pod vládou této šedi

šeď expanduje vpřed, šeď se dere dál
už není jen na tvé tváři
je všude kolem a vtíra se i v nás
a stačí jen tak málo, jen se dotknout
a pak také trocha modré, žluté, zelené a červené