Otisk tvůj...

Hvězdičky svítí
a já vím, že tam někde mezi nimi je i ta má.
Hvězdičky svítí
a já proklínám den, kdy jsem tě poznala...

Proklínám den, kdy do očí ses mi podíval,
proklínám tvé doteky
a proklínám barvu očí tvých...
Zlomena láskou na věky
přála bych si vzlétnout výš...

Smutně na mě hvězdička hledí,
snad osud můj ji zamrzel..
Smutně na mě měsíc shlíží,
a slzami zkrápí se mi obličej...


Blíží se květen a já vím, že i ten letošní zůstanu sama,
občas mám pocit, že jsem nevyrovnaná...
City se mi pletou a do očí dívat se ti je pro mě jed...
City se mi pletou a utéct od všeho bych chtěla hned...
ale nemohu...

Proč cítím se tak rozpolcená
a mám pocit, že množství mých slz je studánka bezedná?
Proč píchne mě u srdce při romantickém ploužáku,
proč cítím tu palčivou, hořkou chuť svařáku
ochuceného pachem slz...

Usmívám se...tak na okolí působím,
ale v srdci mém leží další velký stín.
Otisk tvého jména, tvých doteků...
Otisk tvého srdce, tvých polibků...


Přála bych si utéct, vymazat navěky vzpomínky na tebe,
přála bych si rozkvést a šťastná býti bez tebe!!

Nenávidím tvoje oči a nenávidím to, jak se na mě díváš,
nenávidím tvoje ruce a nenávidím způsob, jakým líbáš!!

Nenávidím tvoji pihu, co horní ret ti dotváří,
nenávidím tvůj parfém a nenávidím, když ti oči září...

Nenávidím sebe, za to, že mě spaluješ a se mnou cloumáš
nenávidím sebe, za to, že jsem tak hloupá...

Nenávidím sebe, za to, že neumím tě nenávidět,
nenávidím svoje srdce, že nedokáže netrpět...

Nenávidím tvůj úsměv a nesnáším, když mě v náruči držíš,
nenávidím tvůj pohled a nenávidím, když se mnou tančíš...

Nenávidím, když hledíme si do očí, nenávidím, že srdce se mi rozskočí
na dvě poloviny a tebe to nezajímá...

Nenávidět tě svoje srdce v přívalu slz učím,
protože milovat, milovat tě už nesmím!!

A nikdy nemohu...