Vzpomínka na dokonalost

Myšlenka na Tebe jak pohlazení,
Však i u srdce prudké zamrazení.
Jak moc říci bych Ti chtěl,
že bych Tě políbil, jen kdybych směl.

Teď každý večer ležím sám,
ve vzpomínkách na Tě usínám.
Na to, jak usmíváš se krásně,
o tom si skládám smutné básně.

Nebo si jen maluji obrázek,
o tváři jemné jak oblázek.
O prsou, které jsou snem,
jak by ani nepatřily na tuto zem.

Znám hluboký pohled tvých očí,
při té představě, hlava se točí.
A nohy jak tesané z mramoru,
vím, že k Tobě již nepůjdu nahoru.

Ještě pak kreslím Tvé krásné boky,
pro ně bych lásko hladověl roky.
Kdo je teď asi bude v objetí hladit?
Snad více k sobě budete ladit.

Snad bude Ti také drbat záda,
pod tílkem na spaní, jak to máš ráda.
A ať Ti ještě masíruje nožičky,
Má je tak moc krásné, lidičky.

….

Vše to jsem mohl mít,
vedle mé krásky v noci snít.
Však zkazil jsem si to všechno sám,
správné odpovědi až teďka znám…

Však přeji ji jen vše dobré,
hezké partnery střídmě bodré,
však nikdy Tě nepřestanu milovat
a své promarněné šance litovat.