Žlutavé květy podbělu

Z oblaků padám na zem,
vzdušné zámky se bortí..
Z obláčků na tvrdou zem,
když realita se vám vkroutí
do citů a vzpomínek..

Smutné slzy už nepadají,
již není síla brečet
Štasné úsměvy nás nezajímají,
není cesta nazpátek..

Jiskřičky v očích již nemám
a doufám, že při pohledu na tebe již nikdy nebudu mít...
Dotekům tvým se vyhýbám
a sklápím oči před pohledem očí tvých...

Smutné mé oči
a planá slova bez významu z úst tvých
Smutné mé pohledy
a nechápavé úsměvy rtů tvých,
jak nechápavé...

Zemřelé srdce znovu se rodí,
žlutavé květy podbělu..
Zemřelé srdíčko pořád to cítí
a já s tím nic nesvedu...

Motýlky v břiše zaháním a zaháním i další spásná slova
Na jiné věci se soustředím, byt tvář tvá se mi vybavuje znova a znova...

Zapomínám..věř, že bolí to, když jsem po večerech sama..
věř, že bolí to, a u srdce mě píchá při vzpomínce na tebe..
Ale snad to zvládnu, jsem odhodlaná
Býti navždy bez tebe..