Julii

Julii

 

 

"Rád bych Ti zašeptal do vlasů,

jak krásná jsi

a jak krásná jsi byla,

existuje tisíce slov pro krásu,

ale málo pro cit,

který cítím, má milá.

 

Nejsem schopen Ti ho ukázat,

sic bych byl bit

a zatracován,

nikdo však nemůže mi brát,

to, co cítím

a co k Tobě chovám.

 

Tvá krása v Tobě,

my dva, skryti v zahradě,

proč stojíme proti sobě,

a ne v jedné řadě?

 

Neznal jsem naději,

dokud ji nezřím

v očích Tvých,

neboj se, později,

z Tvých rtů vyloudím

sladký vzdych.

 

Chtějí nás rozdělit,

od sebe odtrženi,

trpím, však víš,

srdce mé plní cit,

noc se v den mění,

a Ty navždy spíš.

 

Tvá ruka v té mé,

odhodláni k tomu kroku,

již nestojíš proti mně,

ale po mém boku.

 

Mrtvolně bledá,

neschopna žít,

ležíš na tomto stolu,

jinak osud nedá,

jen tak můžeme být

navždy spolu,

má Julie.“

Šeptne Romeo a jedu se napije.