Poutník

Chtěl bych být poutníkem,
co po zemi tvého těla slepě bloudí
bez mapy a nikdy nezabloudí…
Projít se ve vlnách rudých kadeří,
smočit v nich prstů konečky jen
k večeru skončit u dveří
stanout na prahu ráje, můj sen
je vír tvých vášnivě jemných očí,
jsou jako hluboká jezera
a má mysl dlaně si v nich smočí…

Chci sedět na břehu tvého dechu,
tiše pozorovat noční nebe, tmu pít.
Vnořit se do tebe bez nádechu,
v oceánu touhy se o náš život bít.
Šplhat po tvých ňadrech ke hvězdám,
po žebříku dolézt ke galaxii Šťastni,
při měsíčním světle se ti odevzdám,
jemnou dlaní celý vesmír zhasni…
Ať jen samo bytí je svědkem mého putování
a v nekonečnou skutečnost promění se zdání.