SBOHEM LÁSKO

Zavřít knihu, zhasnout světlo a doufat,
doufat, že zítřek bude lepší.
Nechci si troufat věřit,
že na hlavu mi nenaprší,
další dávka žalu.

A můžu křičet,
že nechci aby to tolik bolelo.
Můžu brečet do polštáře
ptát se proč se to zase podělalo.
Můžu, ale ničemu to nepomůže.

Každý den, kdy stíny pronásledují
mou prohnilou duši.
Menší sílu mají když vstanou sny,
v noci, která stejně víc mi sluší.
S oparem alkoholu.

Pak prázdný soulože,
bez náznaku citu.
Nepokládal mě na lože, jak by se slušelo,
že nejsi tu... právě ty... cítila jsem
asi milionkrát víc.

Naděje zemřela,
otázky zůstávají, jsou jich mraky.
Ta mrcha mě líbala... tys líbal mě taky,
pak oba jste mě opustili a šli dál
já bez tebe, ty beze mě,
já bez ní a i ty... bez ní.

SBOHEM LÁSKO