Naše epocha

Utíkej od mojí zbraně
Než tě sejme jako okovy
Utíkej pryč, pryč od placení daně
Kterou bys platil za lživé proslovy.

To bylo řečí,
Jak moc nemám čas
Jak musíš mi z koutků času
Chvilky pro sebe krást.

Ještě včera to bylo
Jak mluvit k tupé dýni
Která je vydlabaná,
Ale ví, že nebylo, co je nyní.

Najednou nejevíš zájem,
Který jsi kdysi přislíbil
je to jak platit nájem
za byt, co se mi nelíbí.

Zbav mě té pásky,
kterou mám přes oči.
Vždyť nejvíc slz je právě z Lásky
Které každý nevědomky otročí.

Tak uzavřeme
Tu knihu - naší epochu,
když teď už máš jinou.

A možná
Možná mě jen trochu
.
.
.
.
.
.
píchlo u srdce.