to co krájím
dvě části dříve celek
prý že života
bych se nelek
tupou škrabkou
ve spirálách padá
dělí se
dvě cesty
kdo neví
netrefí
spí
a celky
na dny a noci krájím
měkké spoje
cítí
drží
lidské stroje
v leže
v stoje.(stoji)
to co krájím je slzou spjaté
oddělené
naříkáte
to co krájím
v touze plaché
po vláknech podélně
hejno kachen
a žádná síla
…….. ani ta
co sopka rojí
k nebi
po úpatí
které strom se bojí
vzplane chvojí
neobstojí
to co krájím
je bez nápravy
a v čistém řezu
krotím dobré mravy
jen kapka krve dělí
od otravy
to co krájím
je pláč
je sůl zkapalněná
v jeskyních nekonečné tmy
v rosách
ozvěněná
Pár řádek konečně zase,
které zastavily chod
mých bot
zastavilo se i srdce
v čase
tak neklidných
kolem vod....
je nádherná tahleta tvá... jako větrník po obědě ke kafíčku mnam:o)
13.07.2012 14:55:04 | Nút
Krásná díla se tu objevují často,ale krásných komentářů
jako je ten tvůj.....pomálu..
13.07.2012 20:08:27 | poeta