Draci, mraky, pouta, ptáci

Na draku
stoupám do bílých oblaků
a ty v sedě míjím.
Jak krásná je obloha,
když vím,
že se už nebojím.

Pouta už mě netíží
a jak pták
uletím někam do oblak,
od všech potíží.

Láska jsou city, co poutají k zemi,
city, co odnáší do nebe.
A je tak krásné, když zdá se mi,
že přes to všechno chci žít hlavně pro sebe.