Zpěvy pro tebe II:
Zpěvy pro tebe II:
Píšu tyto verše ze smutu,
Píšu tyto verše ze smutu,
z velikého smutku,
že tak dlouho nespatřím tě.
Dlouho? pouze týden
jako věčnost se mi zdá,
ano věčnost, vskutku,
že tak dlouho nepohlédnu
do tvých očí, co se v nich
toliko ukrývá.
Ulehám na lože
na sobě tvoje tričko
tvá vůně uvádí mě
do rozkoše
okamžitě, nakratičko,
mám pocit, že tě snad
mám tady, po svém boku
tady u sebe, a to mě
v srdci kouše.
je humorné, jak mi chybíš
po jednom, po jediném dni.
Tolik jich ještě mám
před sebou, táži se
sama sebe: "Jak to dokážu?
Jak tohle dám?"
Při představě tebe, můj pane,
pane mého srdce,
toho srdce, co už není mé,
co svěřuji ti plně,
co tvým majetkem je,
to srdce se mi rozbuší.
Vzpomínka na tebe,
ma tvé rty, oči vlas,
na to, jak dotýkáš se mne,
dotýkáš sladce po celém těle,
dotýkáš zas a zas,
a krásná slova šeptáš do uší.
Ta vzpomínka bolí, můj pane.
Jak je krutý, krutý
ten můj cit, co chovám k tobě,
plamen ve mě hoří, co se stane?
Jsem jak opuštěné robě,
jak osiřelé dítě.
Vidíš? I mé rýmy ztrácí smysl.
Jsem příliš znavena steskem po tobě.
Má ruka znavena, co jezdí
sama po papíře a sama
píše slova, tato ruka
však ještě ani trochu nespí
a pořád má co psát,
nezradí tě.
Ve slibu, co dala jsem ti,
že klidně tisíc básní
složím pro tebe.
Tato báseň však ke konci
se rychle, jistě chýlí.
Jdu spát a snít,
snít o tobě
můj pane...
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.