svěřila jsi mi tajemství
tak příliš cenné pro mé uši
tobě sluší
a já tápu v jeho taji
chci ho žít
chci poznat nahodilost zmatku
pravidla tichých útěků
a na oplátku
za důvěru
těch pár doteků
co naučil mě život
pod prsty mi vložil
předám dál
a ten výraz co teď nosím
poznáváš ho
tak trochu maska nevinná
co skrývá touhu
chvění chtění
co promarnění
proklíná
jen jeden den to zažít znova
ta správná slova
doteky
pohledy očí tiché věty
a zpod deky
aby zas koukaly dva páry nohou
a pokud ještě mohou
netoužily vstát
jen v objetí a nerušeni
lásku mohli
z květů sát
Poeto napsal si báseň
slova ukrývají melodii
roztančila mi duši
a potlačím bázeň
nad tím co mě míjí.
:O)
26.09.2012 06:37:33 | Jahudkka
No a ještě takhle po ránu
tvá slova
slyšet,tady vlastně číst
to zlepší můj den
snad i zítřek
jsem si jist
26.09.2012 06:45:33 | poeta
jaktože tu nejsou komentáře. to je hřích. výborně, poeto. strašně se mi líbí ten styl (asi jsi ho u mně už viděl), kdy jedeme volným veršem a sem tam do rytmu rýmujeme.
23.09.2012 17:46:33 | CCGREE
Aha,a já myslel že jsem jedinej kdo to umí ::)))
hele nechceš mi spíš něco vytknou abych jako nespychl :D
23.09.2012 18:10:14 | poeta
ta doba už pominula:D
23.09.2012 18:52:00 | CCGREE
Tak já ti teda vytknu, co se do tebe vejde:
buďto napiš "nezpychl" anebo "nespíchl"
...takže si vyber jestli se chceš živit básněmi nebo šitím, hernajs, já tě věčně živit nebudu...
23.09.2012 18:51:25 | Aťan