Pro Popelku

Celý život hledám Tě – Popelko,
dnes už střevíčku mládí dávno zbavená,
vím, že je to hledání ztraceného času,
co pachuť promarněných šancí má…

Však cítím závan Tvého bytí,
vždycky bylas - jsi – a budeš,
však navinuté je vše na jiné špulce nití –
jinou cestou si svého prince svedeš.

Tak stokrát zas a znova prožívám svá kdyby,
Ty stále prcháš, rozplýváš se v tmách,
já ptám se, Bože, kde dopustil jsem se té chyby?
a na stůl tiše odkládám svůj rozečtený snář…