Necudná

Miláčku, jen kdybys věděl,
jak hříšná duše má,
to tenkrát cos tu u mě seděl,
co měla jsem dít s rukama?
Když Tys tak krásný
a já tak smělá,
každá to takhle neudělá,
cos jiného chtěl, propána.
Tvůj úmysl, mě zcela jasný,
moc nevěřils mu od rána
a přec,
já to tak chtěla.

Sladce se nořit do lásky hlubin
v moři tonout hlubokém,
vzrušením stoupá billirubin,
v játrech, plicích, srdci Tvém...
A vzdychat o konečném vzdechu
jenž celý svět Ti vymaže,
zůstaneš v něm, Ty a já.
Růže rtu se rozmaže.