Bez citu

Já říkal ti, děvko bez cudu.
Běž, chvátej vstříc novému osudu.
A tys stála a mlčela,
nad vším, co jsem řekl,
skučela tvá slova.

Ty tam dole a já nahoře.
Zírám na tvůj hlíny val.
Neboj, budu vědět, co jsem vzal.
Ach, ano, ty peníze, kvůli kterým zdechla tvoje duše.
Je pryč, možná bude ozývat se hluše.

A dál
ta láska, kterou jsem ti dal.
Byla to hračka,
jen to tvoje srdce mé mačká.

Hodím ti tam černou růži,
ty trny ryly se mi pod kůži.
Nakazily černým morem,
a v odění sporém,
jsi tam v té tmě sama byla.

A přes to vše já toužím,
skočit k těm černým růžím.