NIC

Vstoupil jsi ke mně,
aniž by ses zeptal
vstoupil jsi bez ohlášení
do mého srdce, do mých představ
a i když jsi ode mě dávno vzdálený
v srdci mém i v hlavě zůstáváš

K čemu jsou všechny poklady světa?
k čemu pole, vinice a palác,
když vím, že Tě zítra neuvidím stát
u dveří do mých niterných komnat?

Býti tak větrem, co si hraje s Tvou košilí
sluncem, co pihy na tváře Ti kreslí
kapkou deště, co potřísní Ti čelo
kávou, jež smáčí Tvoje rty

To vše by mělo větší význam,
než má život můj,
tisíckrát
Vždyť já chci býti květinou,
co roste jen proto,
aby mohla v Tvých dlaních zahynout


Já jsem jen bláto, co špiní Tvoje boty,
však Tvou duši hříchu prostou neušpiní
Tvou zář neuhasí,
Tvé stéblo nezlomí

Já jsem jen plamínek,
co čeká, až ho sfoukneš,
jen aby na vteřinu
ucítil Tvůj dech

Mezi námi stojí brána,
od které nemám klíč
Tou bránou je sám Bůh
a na něj ani Láska nestačí

Láska hory nepřenese,
Láska není cesta ke štěstí
Kdo tomu věří, slepě se chlácholí,
že Láska věří,
Láska má naději,
Láska vytrvá...