v očích pogromy a hákové kříže

 

 

nejde utíkat nejde zabrzdit

je jen klid    něžný bič

a všechno mezi tím nerozkřičeno

nevyřčeno

 

náramky z pryže kovu kůže

kdo může psát pravidla

určovat čí krok

komu ženou

myšlenky přes nekonečnost vesmíru

na Zem a zpátky do nikam

 

utíkat     

vstříc rubu co přechází v líc

a překrucuje symboly

sežvýkané v čase

 

vysvlečena z rozumu

nechám se vést hlasem