O tvé iluzi

Myslíš si, že žiješ šťastně,
nevidíš to, co jiní vidí.
Jak to skončí, je mi nad Slunce jasné,
skončíš stejně jako ostatní lidi.
Proč si vše maluješ a proč si lžeš?
Co na něm vidíš a co vlastně chceš?
Myslíš si, jak na osud vyzraješ,
myslíš si, že teď už vše bude jinak.
Věř mi, ty tu hru prohraješ!
A bude to jen tvoje vina.
Postav se na nohy a otevři oči,
postav se a rozhlédni se kolem.
Uhodí tě to tak, až leknutím nadskočíš,
pak budeš šťastná a dáš smutku sbohem.
Bojím se o tebe, bojím se tvého pádu,
děsí mě představa, že zjistíš, kde jseš.
Šťestí je vrtkavé a často je pozadu,
ne vždy je vše tak, jak si přeješ.
Bojím se toho, že si pak ublížíš,
bojím se toho, že uděláš blbost.
Bojím se i toho, že se s ním zas usmíříš
a bojím se toho, že ztratila jsi hrdost.
Ty nevíš, jak jsem smutný, když utírám tvý slzy,
nevíš nic o mně a mém vidění světa.
Necítíš mé trápení nad tebou, jak moc mě vše mrzí,
záleží mi na tobě a nechci to tak nechat.
Nevím, co mám dělat a nechci tvoji radu.
Jsi sama ztracená v iluzích a klamu.
Nevidíš před sebe, nevidíš pravdu.
Ne. Končím. Mlátím suchou slámu.