Probuzená
Probuzená
Jak první nádech nad hladinou,
v té nekonečné hloubce ..
.. věcí, které nepominou,
jistotě, co chutná tak trpce ..
osaměle
Jak probuzená z temnot nocí,
jež trvaly měsíce,
jsi temný anděl
a máš mě v moci,
jsi ten, co zasvítil i bez svíce ..
Jsi můj strom ze zapovězeného lesa,
jehož koruny se chci dotýkat.
Jsi prý známka toho,
jak hluboko jsem klesla,
jsi vážný důvod, proč mi něco vytýkat ..
Jsi příčina mých dnešních hříchů
a já zas kreslím do jinovatky srdíčka ..
Jsi něžný
a vůbec nejsi k smíchu.
To pro Tebe, si sny nechávám vplout pod víčka ..
i když bdím ..
Našel jsi kousek, který nechyběl,
a přece zapadl tam, kam má.
Viděl jsi to,
co jiný neviděl,
v tu chvíli peklu
propadla duše má ..
Bolíš jak bolí nebe,
když v soumraku se červená.
Tak zabij mě dřív,
než zabiju já Tebe ..
dřív, než zjistím, co tohle všechno znamená ..
...
Zas probuzená s očima do kořán,
vidím celý svět.
Sleduju růžovost dnešních rán
a vím,
že už není cesty zpět ..
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
