Stá pro Tebe

Pořád tajně věřím na zázraky
a SOS vysílám do hlubin země,
srdce opíjím alkoholovými oblaky,
přitom jen marně čekám,
kdy vrátíš se zase ke mně…

Zdá se mi o Tobě každou noc snad
a realita strašně pak bolí…když přijde ráno,
po každém pádu následuje další pád,
mé tělo je slzám osudem předáno…

Není horší pocit než narozeninová oslava,
než tady tahle trpká chuť osmnáctin,
prý radovat se ze života mám…
Však po mě jen teče roztavená láva!
A nevím, který dřív mám lepit šrám…

Nechci abys mi chyběl, ale moc mi chybíš,
před okolím duše má ten smutek tají
a snaží se uměle tancovat…
Nevím jestli to čteš a jestli to vidíš,
ale tohle je už stá báseň pro Tebe,
tolik lásky…to je v háji!
Miluji Tě a nechci tě milovat…

Přece nemůžeme bez sebe být,
potřebuji někoho po boku a společně s ním plout,
vždyť stačí pouhá snaha…jen oba musí chtít
novou budoucnost…šanci zažehnout…

Jsi jen má bolavá zrada
a i přesto Tě mám pořád ráda…

Jsi kapitola mé životní knihy,
kterou prostě neumím uzavřít…

Ať se snažím jak se snažím…