Žoldák

Skrývám tvář do dlaní,
před tebou,
jako děcko co bláznivě si myslí,
že když nevidí,
ani ty nevidíš.
A možná má pravdu,
nevíš co pod maskou se odehrává,
jak malinká je duše,
honosícího se páva,
můj život je list,
a jeho krví jsou inkoustu kaňky,
ty měl sis námi dřív být jist,
než číst a obracet počal jsi mé stránky.
Nedávno dal jsi adieu
našim bohaprostým snům
A teď v oděvu světce,
kážeš smrt prokletým básníkům,
stejně tak i mě, zavrhl jsi
v prostoru, čase i místě,
jsi žoldák, co životy druhých plení,
zamatlal jsi naši stránku,
nejčenější černí,
a jak víš inkoust na černém listě,
vůbec vidět není.

Proto bláhově si myslíš, že mě to nebolí...