Ty

Šálek ranního čaje byl jen šálkem,
ale ty… ty jsi byl perfektní,
stál jsi tam sám, sám
omotán teplým županem
s pohledem při němž oněmím.

Novinové ústřižky
na stole s rozlitým mlékem
a v troubě voní sušenky
pečené s láskou,
která je lékem.

Snad ještě sním,
snad ještě bloudím ve snech
smotaná v klubku představ
ve spánku, co svírá mě
v okovech jak vězně.

A světlo v dlani,
ta perla v moři hlubokém
je pohled do tvých očí
jejichž nekonečnu
divit se stále nestačím.

***

Myslíš, že to někdy přejde?