věděla bych co a jak
mít sprej
pár zdí co z novoty se zrodí
čas
a ze všeho nejmíň v zádech
očí pár
rychlé tahy
stíny
tenké linie
do oka jiskru letmým stiskem
poctivě barvu navždy
zorničkám
ať hledí
pod kroky všech cizích
omamný rysem
portrét tvůj
v tu chvíli kdys mě zradil
duši nahou nechal
pamatuj
stojím a třesu se
zimou
navenek mrtvá
uvnitř žár
ta vzpomínka mě budí
ze snů trhá
….navždy
zastudila.
16.02.2013 06:33:50 | Robin Marnolli
jééé to neměla. spíš bych čekala že zasyčí :0)
17.02.2013 21:49:16 | poetka
na mne působí dost smutně...
17.02.2013 21:51:33 | Robin Marnolli
to ona je, ale když se počmárala(zcela legálně) ta zeď bylo líp :0)
17.02.2013 21:53:05 | poetka