Bezejmenná

Ráno chutná trpce
únavou noci
s hrnečkem čaje
u stolu sedí dva cvoci.

Zakroutil hlavou
a mrknul na mě, na komplice
za zvuků písničky
praskající kukuřice.

Snídaně z rozinek
a čokoláda na ovoci,
na stole kapky na nemoci,
básnička na šmíráku
oslní milence minulé noci.

Díval se na mě, znova tak pošetile
pak svedl pohledem boj
u urvaných knoflíčků od košile.

A co hůř,
rána budou horší,
pořád mám totiž chuť
rvát z tebe věci.