Osidius Emfatický

Visí jen na zdi, u té učitelky
Není to ten strom, jeden strom v kopcích
ve velšských kopcích
A neprší

A ten led možná že taky neexistuje.

Buď zticha, můj milý
Kéž by ses byl jen otočil a spal
Já za to přece taky nemůžu.
Ta hodina je už pryč
Byla to tvá hodina mezi psem a vlkem
A já vdechovala ty malé trsy chmýří po rozsápaných peřinách

Nezlob se, můj milý
To jen mé zdraví se nedovedlo vměstnat do té choroby
Nemohlo si tam sednout, nemohlo se zklidnit a nechat se obejmout
Bylo na to moc živé. Živé. Prskalo jako malý čert.

Dejte dítěti do ruky míč a když rozbije okno, s úlevou vydechněte.

Řekl jsi mi, že tě číst poezii bolí.
Dobře.
A co když já to vím zrovna tak?

Nevíš. To nevadí.
Ale u toho stromu už ho prosím nefoť
Ať je to ten nebo onen, na tom nezáleží
Vždycky je tam to pološero brzkého června a Jaroslav Seifert.