v hrsti

na ramenou nohy při běhu
a v hrsti peří z hejna vrabců
když střechy
zlomené se smějí holubům

úrodná půda nad posledním schodem
svědčí oprátkám
a návrat  ??
dávno ztracen
ten bývá jenom v pohádkách
a uzle zrají v pravou chvíli

vytrhni papír
ať ostatní šílí
po něm rovným tahem
štětec spěchá
a kdo v duze zrozen
 sáhnout nechá
nejedny oči pohledem

jen v rozích přetéká
od každé barvy kapka smělá
snad že se světem projít chtěla
v šedých uličkách
po špičkách
to aby
snila

nevzbudila