Pan neznámý

Kráčím po mostě úplně sama,
všudypřítomnou tmu protkávají
paprsky světla z lamp,
velkolepé místo šeptá mi
do ucha krásnou poezii,
atmosféra působící
jak starožitný obraz města pražského.
Zkrátka nádhera.

Tak proč se neraduji,
neužívám všech těch krás?
Viním z toho pane Vás!
Vaše elegantní vzezření,
přívětivá tvář a upřímné oči
udělali dojem i v takovém místě,
jako je přeplněná podzemka.

Tak ráda bych Vás nalezla
a tak moc bych chtěla
z všech těch krás,
které večer ochotně nabízí,
konečně se radovati.
S Vámi.

Ale je mi jasné
a jsem z toho smutná,
že když člověk prošvihne příležitost,
nemůže mít potom radost.