Pocity po lásce

Říkáme si "Já sám sebe znám", omyl lidi je to pouhý sebeklam. Prožíváme lásky strach i bolest, v porovnání se ztrátou je to jen listí šelest. Stejně jako stromy v lese, i život své listy citů nese. Je to důkaz že skutečně žijeme, otázka kolik toho sneseme. Silný muž či slabá žena, v citech se o srdíčko jedná. Jednoho až prekvapí, co nám život natropí. Nikdy nic bezchybně není, myslíš-li si opak jsi moc sentimentální. Přehlížíš jen věci co dají se teď napravit, potom přerostou přes hlavu a budou Tě moc trápit. Časem oči otevřeš, a s nesmírným údivem se rozhlédneš. Začneš chápat začnou se dít věci, bohužel už nebude Ti pomoci. Nedej aby láska přerostla Ti přes hlavu, měj jí plné srdce a pak neměj obavu. Člověk musí velkou bolestí si projít, aby s málem nemohl se spokojit. Nápoj zapomění ten nikdo nevaří, ikdyž slzy stékají Ti po tváři. Žalem můžeš málem puknout, ale on Ti novou lásku musí někdo vnuknout. Existuje jenom jediný jeden lék, a tím je moji milí: věk.

Čas vše vyléči. Za nějakou dobu určitě...